Zprávy

Vysoce plnící systém epoxidové pryskyřice se svou vynikající mechanickou pevností, tepelnou izolací, zpomalením hoření a rozměrovou stabilitou se stal základním materiálem v globálních špičkových výrobních oborech, jako je elektronické zapouzdření, balení energetických zařízení, lisování kompozitních materiálů, špičková lepidla a elektrické lití.

Při navrhování receptur nátěru rovnováha mezi tixotropií a vyrovnáváním přímo určuje pocit při konstrukci, schopnost proti stékání, vzhled nátěru a konečný účinek nátěru. Tradiční přísady, jako je pyrogenní oxid křemičitý, organická reologická činidla a bentonit, mohou poskytnout tixotropii, ale často přinášejí problémy, jako je zvýšená cena, omezená kompatibilita, nedostatečná stabilita při vysokých teplotách a snížený lesk.

Hydroxid hlinitý (ATH), jako základní samozhášecí plnivo a výztužná složka umělých kamenů (zejména křemene a pevných povrchových materiálů), má díky distribuci velikosti částic rozhodující vliv na vlastnosti materiálu.

V oblasti polymerních kompozitních materiálů má zásadní význam aplikace hydroxidu hlinitého (ATH) jako účinného bezhalogenového plniva zpomalujícího hoření. Avšak špatná kompatibilita a tendence k agregaci mezi ATH a pryskyřičnou matricí dlouho omezovaly jejich plný výkon.

V oblasti samozhášecích a funkčních plniv zaujímá stěžejní postavení hydroxid hlinitý (ATH). Rozdíly v postupech jeho přípravy – jmenovitě metoda srážení „zdola nahoru“ a metoda mletí „shora dolů“ – zásadně určují fyzikálně-chemickou povahu a aplikační výkonové hranice produktů.

Ve špičkových elektronických oborech, jako jsou obaly polovodičů, vysokofrekvenční substráty, materiály tepelného rozhraní a pokročilé keramické substráty, každá mikroskopická charakteristika materiálu přímo určuje hranici výkonu a limit spolehlivosti konečného produktu.